Výlet za legendami -Hrad

Jen málo architektonických památek rozeznáváme na první pohled s takovou jistotou jako právě Trenčínský hrad a jeho typickou Matoušovu věž. A nelze se vůbec divit – lokace a vzhled v kombinaci se zachovalostí, bohatou historií a mnoha záhadnými legendami, ho přímo předurčují k tomu, aby reprezentoval, ne-li zrovna celé Slovensko, tak region Pováží určitě.

Na místě vzniku Trenčínského hradu stála velkomoravská rotunda již v devátém století. Samotný hrad byl postaven v jedenáctém století. Geografická poloha hradního kopce byla pro stavbu obranného opevnění vyhovující hlavně proto, že se v jeho blízkosti vinuly obchodní cesty spojující severní část Uherska s Polskem, Slezskem, Moravou a Čechy.

Výrazná dominanta Pováží v sobě ukrývá vzrušující historii.

Rozmach a největší sláva hradu se váží s obdobím, kdy byl ve vlastnictví legendárního palatína Matúše Čáka Trenčianského. „Pán Váhu a Tater“, jak Matouše také nazývali, jej získal koncem třináctého století a později si zde zřídil vlastní dvůr, na styl královského. Právě z tohoto místa řídil rozsáhlá území pod svou správou, zahrnující 14 žup a 50 hradních panství. Za vlády Matouše se hrad dočkal i několika architektonických úprav, z nichž snad nejvýznamnější bylo rozšíření obytné věže, původně postavené ještě v jedenáctém století. Jako přístavba k ní přibyl mohutně opevněný obytný palác. Věž je i dnes známá jako Matúšova (pracovnu měl údajně ve čtvrtém patře) a představuje nejvýraznější prvek definující celou stavbu. Turistům nabízí nezapomenutelný výhled na město Trenčín a široké okolí.

Hradní komplex zahrnuje také dva obnovené gotické reprezentační paláce – Ludvíkov a Barborin. Ten Ludvíků nese jméno uherského krále Ludvíka Velkého z Anjou, který ho dal postavit poté, co mu po Matoušově smrti hrad přibyl do vlastnictví. Dnes se v tomto paláci nacházejí expozice historického dobového nábytku (17. – 19. století), lovecký salon, empírový salon a menší část galerie obrazů rodových sídel Ilešháziovců.

Barborin palác je pojmenován po manželce panovníka Zikmunda Lucemburského. Král jí celý hrad daroval poté, co ho začátkem patnáctého století rozšířil o palác a kapli. V Barbořině paláci jsou zachovány nástěnné fresky ze třináctého století a nachází se v něm i největší místnost celého hradu, Rytířská síň.

Mezi Barboriným palácem a Matúšovou věží leží základy již zmíněné předrománské rotundy s výjimečným čtyřapsidovým půdorysem. Dnes jsou součástí kryté expozice.